First of all. I´d like to say: I AM FINE. Bez starostí. Z pár lidí cejtim horkou lásku. U hodně (cizejch) odhadnu, že jsou to miláčkové (třeba v autobuse). O nikoho se nestarám. Nikdo na mně není závislej. Zatim mám zodpovědnost jen sama za sebe. Jsem ráda sama. Jsem zvyklá být sama -) to trošku zavání citátem: ,,
Největším břemenem, je nemít co nést" - jakože, nezkusila jsem si být ve vztahu. Prázdnota. But that´s life.
tak jsme si pobrečeli Nejradši si poslouchám mp3jku , hlavně ve vaně. Joke. Společnicí mi je teda sister, abych ji teda nezatloukala. Zpovědnice, psycholog, psychiatr, bavič, stylista, guru, mozkovna, vařič a kadeřník je Terýs.
Neprošla jsem si peklem, spíš jsem se hledala (a to pořád). Octla jsem se na špatným místě se zvláštními lidmi na špatném oboru ve špatném městě se špatným sebepřijetím se špatným nadhledem. Prostě 3 roky antropologické deprese. Některé dni teda byly taky zality Sluncem, ale málo. Přežívání. Strach udělat rozhodnutí. Nevyzrálost.
Život není jen o práci nebo o blbě zvoleným oboru. Nebyla jsem ale schopná rozhodit sítě jinam. Jako třeba teď mě bavěj bazary, šití, pečení, dance, práce v Inotexu (nebo jak se to jmenuje). Nehledám problémy, kde nejsou. Co ale nemám ráda jsou falešný úsměvy a křeče. Nejvíc lidi na pěst: ,,
Proč seš zas tak vzpruzená? Trošku radosti chci vidět. Usmívej se.. J
seš zas sympatická jak osina v prdeli. A tebe to tady nebaví?
Tvářiš se jak kakabus.." Co je komu potom, jak je kdo nakaboněnej. Ovšem na druhou stranu záleží na určitý dávce empatie - možná, že človek se musí občas křečnout, pro někoho, koho miluje, aby mu udělal radost. Ale já tvrdím - když to tam člověk zrovna nemá, ať se tváří, jak se mu zachce. Ty druhý lidi by neměli bejt tak vztahovačný. Třeba se tak škaredí, že ho bolí hlava nebo srdce a ne proto, že by nesnášel toho, na koho se mračí. DOMNĚNKY -)
K odprostění od toho, co si o Vás myslí ostatní je dobrý přečíst si knižku "Čtyři dohody" a pak taky "Pátá dohoda" od Joseho Miquela Ruise. Složitý na vysvětlení. Komu to vezme hlava, ulehčí si život. Touhle knihou se taky inspiruje Jaroslav Dušek. Ale mně asi stačila jen ta knížka.
Žádné komentáře:
Okomentovat