Úvodem- jsem na sebe pyšná. Po třech hodinách procesu zrození mého blogu se dostávám k prvnímu příspěvku. Pořád mám ale v technice mezery a nevím, kam se to uloží a pod jakym pseudonymem. Pořád na mně bliká růžová lišta s varováním, že jsem cosi špatně uložila...Bububu, v životě jsem napáchala větší škody....- konec suchého úvodu o ničem, procvičila jsem si psaní všemi třemi.
Jsem - za což jsem rodičům neskonale vděčná. Baví mně - sledovat inspirativní lidi (Kandee Johnson, Laura London - nikdo nezná, to je jedno). Ráda jim, až moc, ale to asi bude psychickej problém. Zajídání- strach z lidí, frustrace z dětství...možná prachobyčejná neschopnost sebekontroly. Ráda jsem tajemná, ale ještě radši na sebe vyžvanim víc, než se mi pak líbí. Žiju obklopena minimem lidí (asi 5ti pro mne důležitejch). Většinou je mne možno vidět sedící nebo ležící s kompem na břiše. K tomu papu a je mi "dobře". Na pohled na mně není naštěstí nic extra - když jsem viděna sama. Mám identický dvojče- jakmile si to šineme spolu, jsme za exoty. Mám se docela ráda. Chodila bych se sebou. Líbim se sama sobě. Interér i exteriér. Mám ráda lidi, kterejm se líbim nebo mně alespoň chválí. Buď face to face nebo na FB. Je mi jedno, jestli to myslí upřímně. Pochvala mně hřeje na srdíčku a rozleje se ve mně příjemnej pocit tepla. Nesnášim kritiku. Kritiku o kterou se neprosim. Třeba: ,,Ty seš tlustá, nenajdeš si chlapa a ani práci...Jseš neschopná, jiný lidi ve tvym věku už dělali- já nevim co všechno možný a nemožný...Vlasy máš jak z ústavu, vkus se ti vyhnul velkym obloukem, atd... Někoho takový pecky nakopnou k lepšímu výkonu - ,,tak, teď ti ukážu, že ses ve mně mejlil. Poznáš, co ve mně dřímá!"Mne nikolivěk. Akceptuju existenci mrmlalů a samozvanejch mučedníků, kteří hlásají negace i za cenu toho, že jim pak ukážu záda. A já jim je ukážu (ty záda). V pracovním poměru už asi tak radikánlní nebudu, bavim se o kamarádech a rodinných příslušnících...co mám ještě ráda: hudbu, kreativitu, maminkovský typy žen, hezký malý děti, zženštělý chlapy, kafe, čaj, lidi chytřejší než já, filmy, Hope Cove, jistotu máminý náruče a pochopení,..a na začátek to stačí....
Žádné komentáře:
Okomentovat