moje vášeň k (ne)focení

Někdo se narodí s citem pro focení (a někdo s citem pro psaní ((a někdo s velkym sebevědomím((( a někdo je jenom nesoudnej)))). Baví ho to, naplňuje. Rád tráví čas v komoře (je myš) a čeká, co mu vzejde z jeho šikovnosti popřípadě antitalentu. Mě se toto hobby vyhlo velkýýýýýýýýým obloukem. Ráda fotky přetvářím a rozjasňuju, vyvažuju, ladim barvy, ořezávám (většinou po krk - a zbytek tělíčka- asta la vista, hasta maňana). Myslim si o sobě, že mám totiž moc velkou hlavu a ta nepasuje k drobnému bodýčku- jen pro vysvětlení. Zkrátka takový ty činnosti, co se chytřejší z nás naučí v pátý třídě. Já na gymplu.V prváku mi hrozilo propadnutí z IT. Ve čtvrletí jsem měla dvě pětky a k tomu dva dny průjem. Nakonec za tři (sláva). Proto jsem se pak nedostala na medicinu (člověk si to musí nějak obhájit, aby se mu žilo tak nějak lepší)...

já s Térou (2007), T. je vlevo, měla tehdy otravu. Přejedla se nějakejch klíčků a dva dny zvracela. Měli jsme ale domluvený focení v ateliéru, tak to musela zvládnout. Na fotce to není vidět, pevně ji držim za ruku( aspon doufám, že to byla ruka) - moc se holka netváří. Spolu dokážeme všechno

Prostě nefotim, mám blbej foťák, slabý nervy, občas absťák- klepou se mi ruce, nastavenej špatnej mód. Naši mi dali "drahej" (asi 3500,-) foťák k Vánocům 2011 s velkou pompou. Na, tady jsme ti dopřáli. To máš na celej život, ty naše světačko. Velká jejich očekávání. Jenže nějak se to vymklo kontrole. Mohla bych vzít za své slova Jirky Mádla - taky nefotí a to hodně cestuje. Tvrdí - říká se, že člověk nefotí na místech, kde tuší, že se tam ještě někdy vrátí.....zajímavý( doufám, že jsem jeho slova nepřetransformovala do nesmyslu, ale tak nějak to bylo). Z cestovatelky je prachobyčejná zápecačka. Nejradši jsem doma nebo po hospodách. Z focení se mi nikdy nepřejí fotit svůj princess face (úplná sweet lolita - isn´t it?). Fotky ksichtu - těch mám asi 2000. Zajímavý, že by nám tady rašil Narcis? Možný to je. Jednu sem prdnu. A´t se nemusíte divit, proč se tak ráda fotim a nemůžu se na sebe vynadívat. I just can´t get enough...

lol

better

Pac a pusu, Božka

In love with men´s ponytails

Prostě to tak je - líběj se mi culíkatý, pačesatý pánové. Dám sem some "pisčrs" jak řikala 3letá Amy, kterou jsem hlídala a zabavovala léta páně 2011, she used to say: ,,Barbra, don´t speak. You can´t speak english. Don´t read. Naughty Barbra, we want mama,etc".., fajný začátky. Obecně je dobrý, že malý děti ví, co se hodí říkat. To jsem se třeba několikrát dozvěděla - že jsem těhotná, a podobně. Na druhou stranu nastaly chvíle, kdy mě ty přerostlý prckové lajkovali a zase ty sympatie dávali najevo s ohromnou otevřeností. Takže stýská se mi po nich a klidně bych je všechny adoptovala ( byli 4). Ale z5 ke krasavcům!

Jeffíček Bridges - charismatik, nejvíc se mi jeho imidž líbila v e filmu Big Lebowski, dokonalý

šikovnej kadeřník Marty Tyl, ve svejch videích má krásně uhlazený vlásky a  hrozně sympatickej, klidnej projevj, sympoš

Mikoušek - to už je taková naše kreaturka , i ty pačesy má nějaký nastřelený, obarvený, ach jo,  ale  je to miláček, patří  sem a je pořád sexy

Collin Farrell - to je náš irskej střelec (blíženec), vlásky krásný, spíš vyzařuje takovou dobrotu než sex-appeal, brouče, ve filmu V Brugách mě bavil

Gael Garcia Bernal, to je velká srdcovka, Mexičan a hele -  žádný !Grrrrr! , má to štyl! Velice dobrej film : ,,Špatná výchova"

Heath Ledger, velká škoda, veliká, mno tomu slušelo všechno

John Nollet - francouzskej kadeřník, je uplně jinej než všichni ostatní, má takovej jakoby  přírodní styl, ale přesto mi to je milý

Antonio Banderas - prototyp ohnivýho španěla, ale má dobrácký oči (jako můj daddy - ten je má ještě namixlý s přiblblostí) , v  Desperádovi byl boží

Shia Labeouf - kriste, to je jméno! moc ho neznám, ale tady ta fotka je milá - coffee to go a krásný oblečení, taky se mi líběj ty fousy.
K těm vousům - kamarádovi jsem jednou řekla, že mu slušej vousy, ať si je nechá. On na to: ,,Ale když já pak hrozně škrábu v rozkroku." Funny.

Nick Slaughter - Vražedné pobřeží, dotvářel takovou pohodovou atmo celýho toho seriálu

Facundo Arana - no tak ten chlapec se mi víc líbí v kratším modelu,  tady to bylo ještě takový  ptáče

Paní, haló! Slečna nebo paní?

V práci good, lidi dobrý, lidi chytrý, lidi blbý, kreaturky, little monsters, funny faces, tragédi, multikurtularita (je to dobře napsaný?), ale moc se mnou nežvaní - nebo já s nima?

Dneska mě zarazila jedna inteligentka, která měla potřebu řešit, zda jsem slečna nebo paní. Byla zvědavá, beru. Ale spíš mě rozhodil fakt, že někoho napadne , že JÁ - přiblblá malá Božka boubelatá, co tak ráda dělá buchty z bláta - by mohla bejt PANÍ a rázem i Božka Rozhoďnožka. Já, kterou nejvíc v Tescu baví procházet regály s dětskejma plastovejma barbie a disney penálama a kupovat třpytkatý sešitky a tak dál...zajímavý, děsivý. Čas je k nám neúprosnej ke všem stejně. Čím víc stárnu, tím větší mám potřebu upínat se k dětství. Že bych se bála fádnosti, zodpovědnosti, toho, že ztratim nějaký nadšení, snění, bezstarostnost, nepraktičnost, pomatenost a budu vcucnuta do monotonního světa starostí a toho, jestli mám vypraný prádlo, vyžehlíno, navařeno a jestli mám na nájem. Svět bude černobílej. Jediným rozveselením mi bude četba románu Padesát odstínů šedi (kterej jsem mimochodem nečetla, ale klepu se na něj) - prý lehké porno pro ženy ve středním věku.Začne mi konečně chutnat víno s hermelínem a nebudu se bránit přátelstvím z vypočítavosti nebo vidiny prospěchu.... Ne, ne, to se mi fakt ještě řešit nechce. Na to nejsu ready.
Takže rada na závěr: v dobré společnosti není slušné- dotazovati se ženského pohlaví (třebaže neurčitého věku) na otázku :,,jste slečna nebo paní?" - dotyčná osoba by se také mohla urazit, že jí tipujete vyšší věk a zkušenosti, než jaké ji náleží. Lepší je oslovovati Slečno - pro jistotu. Pokud takto oslovíte paní - a budeli to novomanželka , ve šťastném svazku- ráda vás vyvede z omylu. Když narazíte na neštastnici, jejíž manželství byl přešlap, možná se tomuto oslovení jen hořce pousměje, na čele se jí objeví nepatrná vráska, a řekne si: ,,kéž by tomu tak bylo, ach ach, já husa pitomá, maminka mi tenkrát dobře radila, at si toho Lojzu neberu - ha ha - "vtipná" hláška, tisíckrát omletá, pěkná odrhovačka."

With love, lehce rozhozená starámladá SLIČNÁ SLEČNA Božka

můj názor na módu a hledání smyslu pro humor

Mám ráda Téru Pergnerovou. A hrozně mi je sympa její názor na ty velký "centrální shopy", kde je tisíc značek nehorázně drahejch, avšak na mě většinou malejch. Beru proto její názor za svůj. Prostě souhlasim. Nakupuju u "větví" - wietnamci (i líčení) a po bazarech. Ale musim přiznat, že nejsem úplně fanatická odpůrkyně značek. Občas zajdu do C&A, Takka, Kiku nebo Gatu a něco tam štípnu - ha ha. Ráda koukám na weby nebo blogy o líčení. Všechno hezký - do chvíle, než ty holčiny ukazujou a doporučujou lidem ty slavný produkty. Čím dražší, tím lepší. Zbytečný. Líčení made in Hanoi asi nebude z nejzdravějších , ale mě to stačí. Velká paráda za málo peněz. A k tomu nakupování - naštěstí- nejsem slepice. Někdy mi příjde, že mám chlapskej mozek a chlapský vnímání světa. Až na to, že nemám logiku. Neumim si zorganizovat čas i když ho mám mraky. Nedělám věci efektně, zato komplikovaně, atd....Ale nikdy jsem neměla kamarádku se kterou bych probírala menstruaci, lakovala si nehty, řešila kluky, diety, hadry a já nevim co všechno.To mě fakt nemrzí. Taky s málokym (skoro s nikym se nezasměju). Což mi dost chybí. Vlastnost většiny lidí smát se pro mě totálně nevtipnejm, suchejm věcem - třeba, že někdo dostane volejbalovym - nedejbože baskeťáckým míčem do hlavy - tu vlastnost jim závidim. Na humor mám veeeelký nároky. Mám ráda The Office (british) s Ricky Gervaisem (hraje uplně luxusně debilního, zakomplexovanýho, hrozně vážně se beroucího šéfa jedný kanceláře a seriál je i dobře natočenej - jakože dokument)                                                                                                          

 Scrubs - zahnaný do extrémů, ale v tom je to geniální .)

některý gagy s Tomášem Hanákem (btw- sexy boy) a Karlem Hynkem. Nejvíc se zasměju se ségrou, jak jinak. Ale je to fakt.

těžká dřina a nesnesitelná lehkost bytí

Marilyn - taky začínala u pásu no a kde skončila? (totˇ otázka - byla vůbec happy? sice pozlátko a sláva, ale jak  dopadla? chudera .....ps: pořád nefim - měla modrý oči nebo hnědý?

Konečně pracuju. Poznám co to je život lidu prostého.Vstávání o půl páté ráno. Dřina za málo peněz. Nasraný, bezmocný zaměstananci, co si nemůžou vybírat. Práce do který příjmou každýho. I největšího blbouna na planetě Zemi. Dokonce jsem měla tu čest spolupracovat s regulérním imbecilem (mezi 50ti a smrtí), jasnej dement (neurážim - prostě fakt). Chodí na osmičky a je pořád happy. Š´tastnej za příležitost - asi jako jedinej. Kde dělám ?- v takový továrně na počítačový součástky. Lid dělný - dobráci (aspoň ty, na který jsem zatim narazila). Je to práce, která mě baví víc než vejška. Mám čistou hlavu, ale k tomu prázdný kapsy. V pátek jsem měla dokonce i nápadníka. Myslím, že to je takovej ten donJuán, co to zkouší na všechno, co se hejbe, ale přesto to bylo milé. Cejtila jsem se jako ženská. Sice z toho nic nebude, ale bylo to fakt fajn. Samý pochlebování a lichotky. On se mi samozřejmě líbil taky. To hraje velkou roli. Kdyby mě nabaloval nesoudnej ,neodbytnej, trapnej, zoufalej, pupkatej asexuál, asi by mě pěkně sral. V co tak tajně doufám? Myslim si, že tam příjde fotograf  nebo nějakej lovec talentů a objeví mě. Dopadnu jako Norma (pravé jméno Marilyn Monroe) - pracovala každý den v továrně na padáky, kde ji objevil David Conover. Mladá žena se začala objevovat v reklamách a začaly se o ní zajímat další agentury...

proč sem dávám tu fotku? - protože to je můj blog a třeba mě někdo objeví, chci se zviditelnit, mám tady málo photos (nechám na čtenáři, co je fikce a co myslim fakt vážně) - ani já sama to v tuhle chvíli nevim

Taky jsem skládala kartonový krabice a do nich vkládala mimojiné i cédéčka. Představovala jsem si, že jsem celebrita a rozdávám ty placky svejm fanouškům. Potutelně jsem se usmívala a přihlížejícím muselo bejt jasný, že dement není ten chlap vedle mě, ale já..Jinak po slávě netoužim, i mi vyhovuje fakt, že se na ty lince neprdelíme spolu vedle sebe - se segrou, jako dvojčata. To jsme hnedka zajímavý a slavný. A co si budem povídat, na manuální práce jsme nikdy extra šikovný nebyly, takže by tam bylo blbek x2. Téro, miluju tě!!!

See you later, aligator! Xoxoxo

podoba

Me as me

jednoho dne možná splynem,..ne , já jen, že včera se mi povedly vlasy i makeup a vzpomněla jsem si, že se mi líbí tahle fotka Natály, je to trošku podobný,..to je celý. Mám prostě jenom radost, že si už můžu hrát s vlasama a že jsem vydržela si je zas neostříhat. Já a vlasy, čum dokolečka.

Natalia Oreiro a lá BB

Berger z Vlasů, taky tam vidim podobu, no tak to je pecka

podzim , "ryšavci"

Musím to sem napsat. Okouzlení podzimem. Já jsem podzim. Nejoblíbenější roční období. Ty barvy. Vzduch. Klid. Melancholie.Moudrost stáří. Nevtíravost. Čistá existence. Všechno samovolně plyne. Ostrý slunce - ale nevnucuje se hystericky vysokejma teplotama. Můžu chodit zahalená. Ale můžu se i poodhalit. Nenastydnu. Když prší a je mizerně - dám si čaj a kouknu na nějakej kvalitní film (na výběr mám fakt čuch) Tentokrát to není ironie. Na druhou stranu mi chybí pohotovost a bystrá mysl. Při dotazu na nejoblíbenější film nebo skupinu mě většinou nic nenapadne....Koukám se na filmy, který mají pro mne určitou hloubku ,většinou romantika, psychologický, mám ráda korejský. Časem sem dám mých deset nejoblíbenějších. Prostě podzim je u mě No1.

K podzimu patří červená, oranžová, žlutá, zelená, hnědá,....prostě vidim tam zrzavý lidičky. Pro tři mám slabost. Je jich víc, ale dám sem 3. : Vláďa Šafránek - exHarlejovej zpěvák, na podiu to umí pořádně rozbalit a jde z něj něco zajímavýho 
                                       Julianne Moore - ženskost , čím starší, tím lepší

a hvězda hvězd: Michael Fassbender.....kapitola sama o sobě, tomu věnuju samosatatnej příspěvek.

Bye bye baby, baby bye,bye . O tobě si kocourku nechám zdát pěkný nemravnosti. Night night, my loves

co mě zvedne náladu

First of all. I´d like to say: I AM FINE. Bez starostí. Z pár lidí cejtim horkou lásku. U hodně (cizejch) odhadnu, že jsou to miláčkové (třeba v autobuse). O nikoho se nestarám. Nikdo na mně není závislej. Zatim mám zodpovědnost jen sama za sebe. Jsem ráda sama. Jsem zvyklá být sama -) to trošku zavání citátem: ,,Největším břemenem, je nemít co nést" - jakože, nezkusila jsem si být ve vztahu. Prázdnota. But that´s life.tak jsme si pobrečeli Nejradši si poslouchám mp3jku , hlavně ve vaně. Joke. Společnicí mi je teda sister, abych ji teda nezatloukala. Zpovědnice, psycholog, psychiatr, bavič, stylista, guru, mozkovna, vařič a  kadeřník  je Terýs.
 Neprošla jsem si peklem, spíš jsem se hledala  (a to pořád). Octla jsem se na špatným místě se zvláštními lidmi na špatném oboru ve špatném městě se špatným sebepřijetím se špatným nadhledem. Prostě 3 roky antropologické deprese. Některé dni teda byly taky zality Sluncem, ale málo. Přežívání. Strach udělat rozhodnutí. Nevyzrálost.

 Život není jen o práci nebo o blbě zvoleným oboru. Nebyla jsem ale schopná rozhodit sítě jinam. Jako třeba teď mě bavěj bazary, šití, pečení, dance, práce v Inotexu (nebo jak se to jmenuje). Nehledám problémy, kde nejsou.  Co ale nemám ráda jsou falešný úsměvy a křeče. Nejvíc lidi na pěst: ,,Proč seš zas tak vzpruzená? Trošku radosti chci vidět. Usmívej se.. Jseš zas sympatická jak osina v prdeli. A tebe to tady nebaví? Tvářiš se jak kakabus.." Co je komu potom, jak je kdo nakaboněnej.  Ovšem na druhou stranu záleží na určitý dávce empatie - možná, že človek se musí občas křečnout, pro někoho, koho miluje, aby mu udělal radost. Ale já tvrdím - když to tam člověk zrovna nemá, ať se tváří, jak se mu zachce. Ty druhý lidi by neměli bejt tak vztahovačný. Třeba se tak škaredí, že ho bolí hlava nebo srdce a ne proto, že by nesnášel toho, na koho se mračí. DOMNĚNKY -)



K odprostění od toho, co si o Vás myslí ostatní je dobrý přečíst si knižku "Čtyři dohody" a pak taky "Pátá dohoda" od Joseho Miquela Ruise. Složitý na vysvětlení. Komu to vezme hlava, ulehčí si život. Touhle knihou se taky inspiruje Jaroslav Dušek. Ale mně asi stačila jen ta knížka.

hledám práci, zn: chcete mě?

Hello my sweeties,

zjistila jsem, že můj blog čtou tři pravidelný čtenáři + 2 další lidičkové, kterejm jsem se svým kyber dítětem pochlubila. Váš zájem mě miláčkové těší a proto budu pokračovat.

             Co mě zaměstnávalo po tu dobu, kterou jsem tady nebyla? V hlavě se mi usadila myšlenka a přesvědčení - nutnost něco pořád dělat, cokoliv. Hlavně nad sebou nežehrat ,nelelkovat a nelitovat se. Jak jinak si taky najdu chlapa, že? Sedávej panenko v koutě, zůstaneš tam až do smrti. A navíc veškerá volná chvíle je prostor pro ďábla.
Jak jsem postupovala: Prazvláštním agenturám, nabízející namatkové brigády všem těm kázusákům, ztraceným existencím a lidem podobného typu jsem se vyhla. Ale samo, je v pohodě, že lidi pracujou a zaneprázdněnejm študákům tento styl jobu vyhovuje. Ne každej si může vybírat a všechno je relativní. Sečteno podtrženo, stejně nejsou nabídky...Takže tudy nee.
                                  Za další - mám antropologii (bc) - přírodověda - holka, pojď dělat dealera. "Koule" na to asi nemáš, vyřídilku taky ne a o vizáži by se dalo diskutovat. Ovšem, kdo se bojí, sere v síni .Nabídka byla pro absolventy, bez praxe. Vypadá to luxusně. Zkusim se naučit vyslovovat, zbavim se patlavosti, vytvaruju si prdelku, vybělim si zuby a půjde to.Poslala jsem mail - před dvěma dny. No answering. Čekám. Už třetí den. Buďme realisti. Asik ne.
                                 Instruktor lyžování. Reagovala jsem rychle, sympaticky, na dvě místa. Odpověď rychlá. Obě centra by mne brala. Krásný money. Stačí se doučit NJ. Nestačí. Já totiž NEUMIM lyžovat. Kopec sjedu, nepojmenovatelnym stylem. Nemám certifikát. Dnes jsem se doslechla, že jeho součástí je sjet slalom za určitej čas. Umět asi 3 styly lyžování atd..Prachy dobrý, místo taky. Ale reálně - mám na to? Prcínky mám ráda, ale vidim to spíš na čtení pohádek a vybarvování si. Ne na tutoring lyžování.

                                Nakonec,- chtěla jsem být redaktorkou v časopisu, psát články o módě. Jeden jsem měla zaslat jako ukázku svojí práce. Prděla jsem se s ním 4,5 hodiny. Nezkontrolovala jsem hrubky. Formátování. Po odeslání jsem zjistila, že se mi celej článek divně zdeformoval, vylezly hrubky a nemá sdělení. Docela se nedivim, že nikdo nereaguje. Původně jsem ho sem chtěla dát- pro pobavení. Ale jak ho stále častěji otevírám v různých formátech a exportuju , importuju---je mi z toho trapasu čim dál víc šoufl...Zapomenem na to...
                               Sečteno podtrženo, přesto, že neslavím úspěch a všechno vidím moc černě a kriticky, mám se ráda. A věřím v lepší zítřky. Základem je jen vědět přesně, co chci dělat. Jít za jednou věcí a tu dotáhnout. Nezabere to tolik energie a bude to plodný. Hlavně nezapomět na dobrou energii. Jo a lepší než se hloupě dotazovat přes mejl, je osobní kontakt. Na druhym místě telefon. Třetí příčka je mejl. Bramborová dopis.                         Have a great day      xxx
                               

milášci KOL a Awolnation

Kings of Leon (největší šered je zrovna branej nejvíc zblízka)

Někdy se to tak semele, že se k člověku dostanou v Česku relativně neznámý kapely. Prostě to bylo tak: Ztratila jsem niť, přes koho jsem se dostala ke Strokes (taky hodně dobrý). Na jedný fotce byl zachycen Julian Casablancas s Nathanem Followillem (a bylo to!). Udeřil hřebíček na hlavičku. Dlouhý černý vlasy a velký zasněný modrý oči. Začal mě zajímat. Na wiki jsem zjistila, že je členem Kings of Leon. Pak youtube - a už to jelo: Red morning light, Use somebody, Sex on fire, The bucket, Closer, Notion, Molly´s chamber, Cold desert ,Ragoo atd...všechny mám v mp3, ale nejradši mám asi....tradáááááá: MANHATTAN http://www.youtube.com/watch?v=a6BOO4G-jV4    Caleb rules!!!! Band sestává ze tří bratří a bratrance. Kluci jsou i koukatelný. Po mamce.

Betty-ann Murphy

Druhá bestovní kapela je pampararam: !AWOLNATION!. Osudovou pecku Guilty filthy soul jsem slyšela na plný kule u kamaráda v autě. Cestou jsme poslechli celý album. Není na něm jediný hluchý místo. Aaron Bruno má dobře přiškrcenej, ale výraznej...HLAS samozřejmě. Taky je mi dost sympatickej při rozhovorech. Vypadá tak rezervovaně a skromně. Né, že by mně tyhle vlastnosti rajcovaly, ale k němu to sedí. Největší pecka Sail. Já preferuju People, Guilty filthy soul a Jump on my shoulders. Ukázka People: http://www.youtube.com/watch?v=skthbRChbJg

co mě nakopává

Scrubs

Co nebo kdo na mě má vliv? Ségra, nějaký ty modly, taky komediální seriály (nejvíc Scrubs). Scrubs je americkej seriál z nemocničního prostředí. K čemu bych to připodobnila? Nevim. Je to vtipný, scénky jsou leckdy zahnaný do naprostý absurdity. Odpočinkový a milý. Kdo viděl, viděl, kdo ne, ať se podivá. Scrubs jsou v Česku míň známý než třeba HIMYM nebo BBT (seriály, který mne naprosto  neoslovily) a myslim, že to je škoda. Když jsem v běžným životě svědkem nebo aktérem nějaký absurdní ,vyhrocený nebo neočekávaný situace, řeknu si - Scrubs a všechno je cajk. Prostě jsem víc v klidu.

Vladimír Marek - herec

Vladimír Marek a jeho 13.komnata :
http://www.ceskatelevize.cz/porady/1186000189-13-komnata/208562210800031-13-komnata-vladimira-marka/  naprostej luxus. Na to se koukám vždycky, když mám tendenci si stěžovat nebo bejt rozplizlá.

Michal Horáček

Další chytrou perzónou je Michal Horáček. Má to v hlavě hodně dobře srovnaný. http://www.youtube.com/watch?v=ZgizRxh44-E
Chtěla bych bejt aspoň z 10% tak chytrá. Pravda, mám asi trošku jiný geny. Byla jsem vychovávána v milujícím prostředí. Inteligentním a moudrym to už moc ne. Ve strachu a pošlapaným sebevědomí. Mým cílem je rozhodnout se pro jednu věc, která mě bude bavit a živit. Ještě mám čas, je mi teprv 22. Pořád to nevim. We´ll see. 

Sexy curves ladies

výstižný

 Je jedno, jestli člověk váží 45 kilo nebo 90 a víc (dobrý by teda bylo držet se na hranici zdraví neohrožující) - tak týhle úvodní větě bych taky ráda věřila. Začnu jinak - je podstatný, aby se člověk měl rád a akceptoval se. Většině lidí sebepřijetí trvá asi hodně hodně dlouho.Někdo se sám se sebou třeba nesrovná nikdy. Já s tim mám taky troška problém. Velký břicho, tlustý pracky, divný prsa, atd...Jelikož jsem se nerozhoupala s tim něco dělat, asi chci, aby to tak zůstalo. ,,Jste tam kde jste, protože tam chcete být". Takže si asi nepřipadám tak tragická. Párkrát mi někdo řek - seš tlustá (třeba učitlka na gymplu), asi tisíckrát babička a k tomu přidala tisíc příkladů, jak mně to bude do budoucna devalvovat a jak jsem méněcenná. Ale o tom se nedá psát, to se musí zažít. Je jasný, že tyhle typy lidí nejsou srovnaný samy se sebou, ale zas takovej nadhled nemám, aby se mně tyhle "pravdy" nedotýkaly. Každopádně nejsem typ, kterýho by tyhle kecy nakopávaly. Spíš mně to demotivuje. Apatie. Snažim se ale neřešit vnější schránku a vyzařovat pozitivní energii. Snažim se nesoudit jiný lidi a věřit, že ostatní lidi se taky staraj spíš o to, co si o nich myslí ostatní. Všechny tyhle myšlenky jsou vlastně domněnky. Takže radši věřim svejm pravdám a je mi dobře.
Co se týká koček v příspěvku - většinou najdu na každym něco hezkýho, ale tíhnu k těm barokním a mateřskejm typům žen . Ženská má mít pořádnou prdel, aby bylo za co chytit a do čeho kopnout. Lalalalalife is wonderful.