kdy má cenu používat vlastní hlavu - vždycky

Toto je pojednání o lidský debilitě, individualitě a vlivu dalších lidí na naše názory.
      Bylo jednou jedno roztomilý dítě. Od mala přehnaně ambiciozní. Vlastní názory a postoje si formovalo podle názorů svojí matky. Běž na medicínu. Máš na to - empatická, stabilní, chytrá, na základce se samejma jedničkama....
      Na gymplu vypadalo všechno zalitě Sluncem, růžově. Až na to, že ta holka už vnitřně věděla, že na tu medinu nepude. Nezajímá jí to, nebaví jí se to učit. Na fyziku a pod. pičovinky je blbá jak prase...Ale přesto byla zodpovědná a tak zvláštně tvarovatelná - snažila se tam jakože dostat. Zázraky se dějou a třeba to vyjde. Nevyšlo. Náhrada - v podobě škol, který taky nebyly to pravý. Vlastně vysoká škola nebyla vůbec pro ní..
     Chtěla skončit, udělat věci jinak. Nevědíc přesně jak. Občas nějakej mráček ve študiích, či hysteráček a otázka - na co to všechno dělám, když jsem deprimovaná?
     To je moment M. V tu chvíli se z bažin, vřesovišť a stínů začali objevovat zvláštní lidé. Tzv.- ,,chytráci". Sousedé, kolegové,vzdálení příbuzní, či známí,kteří mají ovšem patent na vaši duši. Znají kompletně a dopodrobna váš životní příběh. Pocit pro zodpovědnost, pochyby, smysl pro humor, každou vaší myšlenku, úvahu...všechno do puntíku.

     Společným prvkem těchto jedinců : rozvrácený osobní život, lhaní sobě sama, depresivní myšlenky, strachy, alkoholismus, antidepresiva, křečovitost, pocit nedochválení vlastní osobnosti, nedostatek lásky,nulový smysl pro humor, apod

     Tydle pravdy a soudy se mojí sestřičky dotýkaly, hlavně ji to udivovalo a vytáčelo - jak může bejt někdo tak drzej a dělat ze sebe dobrovolně debila - tím, že jí tak rád a zvostra soudí...vždyt ji kurde vůbec nezná. Litovala ty jedince - hlavně rodinné příslušníky, kteří podávali Chytrákům ještě černější informace, než jaké byly ve skutečnosti ( protože taková už byla jejich nátura) a posléze si brali názory Chytráků k srdci. Co víc, brali si je za svoje a dokonce s nimi souhlasili....Byl to takový bludný kruh debility, deprese, pomluv, domněnek a hry na to - čím tvrdší a radikálnější hovadina, tím lepší,...protože prostě chyby, mírná zaváhání a zbytečný úvahy o tom, co dělá člověka vlastně šťastnym -  se neodpouštěj.

to se vůbec nehodí k tematu,.ale zvedlo mi to náladu( walk the line aka Johnny Cash)

    Nejedná se o úvahu o tom, že naše hlavní hrdinka nebyla schopná přiznat si realitu. Není to o neschopnosti přijímat krutou pravdu z cizích úst. To umí. Jenže, co je pravda? Tu si nese každej ve svý hlavě, svym světě a každej ji vidí jinak. To je prostě daný. Pravda je založená na faktech - nedalas zkoušku. Máš rok na to - najít si praxi, práci. Bejt produktivní. Nějak se poprat s toudle dobou. Dravou.
    Zvládneš to. Vím, že si poradíš. Protože seš zodpovědná. Jedině ty víš, jak věci prožíváš. A já to vim taky. Nemůžu říct, že 100%. Ale tak na 80% procent jooo. Přesto si nedovolim soudit tě. Jediný co můžu - je věřit ti, podporovat a bejt na tebe pyšná. Co bylo bylo. Co je je. Co bude bude. A bude to dobrý. Protože já jediná Tě opravdu znám.