neděle 17. února 2013

životní moudra a boj s větrnými mlýny

Asi tak - jsem masochista, zároveň mám trošku morálky a charakteru a strachu z neznámá (ale takovýho přijatelnýho). Hodně negativní vlastnost - nedotahovat věci do konce...Zejtra jdu znova provokovat na další  a asi už definitivní pokus na obor Ekotoxokologie........Jsem v klidu, něco se ještě naučim do rána. Dopadne to dobře. Navíc je pondělí a to je můj šťastnej den, takže pecka :-) Navíc mě uklidňují milá a pravdivá slova mého jednoho z nejoblíbenějších lidí ( skrz obrazovku) Vladímira Marka.

,,Nekvílím, protože se dokážu postarat o sebe sama, a nežehrám, pokud se mi to v některý moment nedaří, protože to patrně není ten pravý moment ve správný čas a na správném místě. Nebo jsem to prostě zvoral a musím na to jít, poučen průserem, jinak

Které vaše vlastnosti a postoje byly a jsou pro vás a váš život určující?
Myslím, že jsem sám sebe už docela prokoukl a našel to, co pro mě bylo mnoho let určitým prokletím a brzdou. Byl to strach. Respektive různé strachy budované v něm od dětských let vlivem genů, okolí i výchovy. Nashromáždilo se ve mně tolik falešných priorit, o které jsem se bál, abych o ně nepřišel, až jsem málem přestal plně žít a svobodně tvořit. Toto poznání a vyrovnání se s ním bylo pro mne zcela zásadní.
Jaké to byly priority a obavy, jichž jste se musel zbavit?
Byly to takové ty připosrané, umolousané jistoty, které mne ovládaly. Abych nepřišel o stálé angažmá, abych měl pravidelný, byť mizerný měsíční plat a k tomu nějaký ten kšeftík. To vše vedlo ke ztrátě sebevědomí a sebeúcty. A stačil jeden vyhazov a Marek je svobodný, otevřený báječné nejistotě. A zčistajasna s ním není zacházeno jako s naivním blbečkem, šťastným, že je někde najisto, a vděčně polykajícím kdejaký podraz ( pozn. moje- mě nikdo nepodráží). Hodně se mi tím srovnal žebříček hodnot. Navzdory tomu, že se v této zemi pravda a láska staly nadávkou, můžu tyto hodnoty postavit na nejvyšší příčku.

Žádné komentáře:

Okomentovat