Miluju ticho. Největší radost - zavřená klapačka, prázdná hlava .Číhaná. Pozorování lidí - mlčíce..... Samozřejmě občas nerespektuju to, že třeba mí blízcí chtěj držet ticho a melu pátý přes devátý. Myšlenky nemám srovnaný v hlavě a plácám a plácám...a je mi to jedno, ale většinu dne - jazyk za zuby. Ve společnosti známých, kteří se snaží držet hovor a dobrou náladu žvaněním o nesmyslech, bych jim byla vděčná, kdyby dželi pysk a čuměli do blba. Sdíleli bychom jen ty společný chvilky. V tichu. Takže to řešim já - oni melou a já nereaguju - a nikdo není spokojenej. Ale, abych řekla pravdu - trošičku kecám - miluju ticho, ale v doprovodu hezký hudby - že to nejde do kupy? ale jo- v srdci mám klid.Vadí mi užvaněný lidi. Většinou maj iq vypnutý pračky a neviděj si do huby.Vyjadřují se ve větách rozvitých, čím delší a rádoby chytrého a hlubokého sdělení, tím blbější. Na druhou stranu člověk potřebuje někoho, komu se může vykecat- co prožil v práci, kdo ho namíchnul, komu pomoh, ulevit si od trápení , křivd, depresivních pocitů,...to beru. Dojemný jsou starý lidi (pamětníci), si vždycky vyberou obě´tˇ a už jedou....Ale to se musí vydržet- jasný a je to i přínosný. Ráda žvanim, ale musí to bejt smysluplný, s nádechem filosofie. Nejvíc happy jsem, když mi někdo poodhalí svoje soukromí a takový ty věci, co se neřikaj všem. Zkrátka, když si mě někdo připustí k tělu. Jenže - to zas nechci...(--když si tady po sobě čtu mý myšlenky, cítím z toho povrchnost. Černobílý vidění světa..Chápu ty žvanili i ty pitomý. Maj prostě velký srdce a jsem jim sympatická, snaží se, všichni se chováme, jak nejlíp umíme.
Jedna paní povidala, že jsem arogantní. O tom bude jinej článek. Když je člověk ticho, neznamená to , že je naštvanej nebo mu nevoní přítomnost jinejch lidí. Že jsou mu málo. To nee. Jen preferuje bejt sám se sebou a neposlouchat negativní plky o životě, dobré rady nebo drby o lidech, který vám jsou uplně putna.....Člověk to je stejně druh - někdo je takovej, jinej makovej a je tak nějak přirozený snažit se spolu vycházet a družit se....--právě jsem objevila Ameriku...
PS: až se najdem s Panem Božským, budem spolu umět mlčet, ale zas aby sme žili spolu a ne vedle sebe.Rozumíte mi? Určitě.
Btw: Na druhou stranu - lidi, co mlčí a mlčí a mlčí a mlčí a nemaj potřebu mluvit, jen se táhnou za davem, bez emocí, bez výrazu....to je taky teda moc..druhej extrém, ale pořád to je lepší pro mě než žvanilové....
Abych vás navnadila na tu úžasnost mlčení - pár citátů a pisčrs:
Vaší silou bude ticho.
Alžběta od Nejsvětější trojice
Je to tichý člověk, proto mu tak rád naslouchám.
Julien Green
Nedá-li se s někým mlčet, nemělo by se s ním ani mluvit.
Georg Stammler
Pro průměrného člověka je ticho nevědomost, pro vzdělaného člověka je ticho zamyšlením, pro člověka vynikajícího je ticho komunikací.
Gabriel Castellá
To, o čem se mlčí, dává často víc radosti.
Pindaros
Kdo nemůže mlčet, nemůže se soustředit; kdo není soustředěn, nedospívá k dokonalosti.
Eduard Poppe
Opravdu mlčet umí jen ten, kdo má hodně co říci.
České přísloví
Ticho vytváří pravý rozhovor mezi lidmi, kteří se mají rádi. Důležité není to, co se říká, ale to, co není třeba říci.
Albert Camus
Kdo nechápe tvé mlčení, nepochopí ani tvá slova.
Elbert Hubbard